LGBT+ divadelní hra s mezikulturním párem
Divadlo bez Hranic je opravdu divadlo bez hranic. V sobotu, 2. prosince, jsem si konečně zašla na reprízu divadelní hry „Nikdy neříkej nikdy aneb Ne, možná, rozhodně ano!“ a nebyla jsem zklamaná. Ještě nikdy jsem se v divadle nezasmála tolik.
Tato komedie nejen upoutala diváky svým typickým českým suchým humorem, ale také šokovala probíráním citlivých témat bez ostychu. Hra je doporučována pro věk 16+ a taky je k tomu důvod. Herci ztvárňují postavy obyčejných Pražáků, kteří mají rádi sex a alkohol. Celé představení je doprovázeno vulgárními výrazy a očekávanými stereotypními vtipy se sexuálním podtextem. Děj se točí kolem hlavní postavy Patrika, který v dospělém věku konečně nachází sám sebe a také partu lidí, kteří ho v tom podporují. Hra, ale také zahrnuje reálnou stránku života, a to jsou možné nepříjemné situace, do kterých se můžou minority dostat. Témata jako sexualita, identita a mezigenerační vztahy se hra dotýká humorně, ale určitě neurážlivě. Každá postava je jedinečná vlastními klady i zápory, a proto jsou tak sympaticky reálné, že se do příběhu může vžít kdokoli z obecenstva. O ději vám však více neprozradím, až budou další termíny repríz, tak vám jen doporučím navštívit toto malé divadlo v Nuslích a zpříjemnit si tak večer.
Lukáš Tran a nekorektní komedie
O hře jsem slyšela hlavně díky Lukášovi Duy Anh Tran, který hraje jednu z hlavních rolí. Jelikož v české divadelní scéně se tolik herců s vietnamským původem stále moc nevyskytuje, cítila jsem trochu té vietnamské hrdosti v sobě, když jsem viděla na pódiu Vietnamce jednoduše a přirozeně ztvárňovat postavu Suna – Čecha s asijskými kořeny – který se stále setkává s občasným (ne)úmyslným rasismem kvůli svému vzhledu. Je skvělé, že se ve hře nikdy nedovídáme, jestli je Sun Vietnamec, Japonec nebo Číňan. Sun je prostě Čech a jsem ráda, že jeho přátelé ho tak berou i přesto že vypadá trochu jinak než ten typický Čech. Sun se mimoto také identifikuje jako gay muž, což mě vážně dojalo, jelikož konečně vidět v divadelní scéně homosexuálního Asiata, je vážně krok dopředu nejen pro divadlo, ale také pro společnost. Jako malá jsem si nikdy nemohla představit někoho jako sebe v divadelní hře a ještě k tomu v hlavní roli s vlastním příběhem.
Jsem ráda, že další generace lgbt+ Asiatů se můžou najít i v českém divadle a doufám, že v budoucnu se setkáme s více postavami, které budou reprezentovat minoritu v minoritě. Ve hře se mluví i o festivalu Pride, ale nikdy se nevysvětlilo, proč je Pride tak důležitý pro některý z nás. Pride je důležitý, protože se v něm slaví tyto malé úspěchy, které jsou málokdy oceňovány. Pride nám ukazuje, že můžeme být pyšní sami na sebe, a že v tom určitě nejsme sami.
Celé představení hodnotím kladně a ráda zajdu i na další reprízy a také další hry divadla.
Pham Lan Phuong
Další články najdete v našem blogu.
