Vrstvy diskriminace aneb co je to intersekcionalita?

Vrstvy diskriminace aneb co je to intersekcionalita

Druhá událost, kterou tým Mind Việt zorganizoval na začátku února v hereckém sále na Blanické 27, se zabývala intersekcionalitou – tedy tomu, jak naše sociální identita ovlivňuje nejen naše životní zkušenosti, ale i přístup k odborné péči.

Projekt Mind Việt vznikl s cílem přiblížit vietnamské komunitě možnosti péče o duševní zdraví. Vnímáme totiž, že mnoho lidí naráží na problémy, jako jsou jazyková bariéra mezi generacemi, nedostatek informací nebo obtížné hledání odborné pomoci. Mladší generace často prochází krizemi identity a těžko hledá terapeuty, kteří by jim (kulturně) rozuměli. Starší generace se zase potýká s tím, že většina odborníků v České republice nemluví vietnamsky, což jim péči prakticky znemožňuje. V některých situacích lze samozřejmě využít tlumočníka, což ale přináší další úskalí – tento „luxus“ si nemůže každý finančně dovolit a navíc není tlumočení u tak citlivého tématu z lidského hlediska úplně ideální. Slovní překlad totiž nenahradí důležité nuance, jako jsou tón hlasu nebo gesta, které mohou být pro terapeuta klíčové.

Pomocí interaktivního experimentu a diskuze jsme se na workshopu zaměřili na zmíněné překážky, se kterými se můžeme v České republice při hledání psychologické pomoci setkat, a poukázali jsme na to, jak významně naše identita formuje naše duševní zdraví. Intersekcionalita nám pomáhá pochopit, jak se různé aspekty naší identity – jako etnicita, jazyk, věk nebo sociální status – prolínají a ovlivňují naše zkušenosti. Na úvod této únorové akce jsme proto společně vytvořili mapu privilegií, která ukázala, jak rozdílné máme výchozí podmínky. Každý z nás má jiný původ a prošel jinými životními zkušenostmi, což může poukazovat na to, že někdo může čelit více překážkám než jiný. To ale neznamená, že někteří to mají „lehčí“ a jiní „těžší“ – spíše si každý neseme svůj vlastní balíček výzev i výhod. Důležité je si však uvědomit svá privilegia, reflektovat je a zároveň být hrdí na to, co jsme zvládli překonat.

Jelikož se naše setkání konalo krátce po Novém lunárním roce (vietnamsky Tết), rozhodli jsme se tuto kulturní událost oslavit i v rámci našeho workshopu. Po dokončení mapy privilegií jsme si společně užili čajovou ceremonii, kterou pro nás připravil Master Vietnam – podnik specializující se na dovoz tradičních vietnamských čajů. Ochutnali jsme Císařský čaj ze severního Vietnamu, který se v minulosti podával přímo na císařském dvoře. Na rozdíl od běžného zeleného čaje nebyl hořký a jeho chuť byla jemná a vyvážená. Součástí večera bylo také povídání o vietnamských novoročních tradicích, ochutnávka tradičního pokrmu z mungových fazolí a výměna lì xì – tradičních červených obálek s drobným dárkem pro štěstí. Pro některé účastníky to tak byla první příležitost zažít Tết v alespoň částečně zprostředkované autentické podobě.

Díky přátelské atmosféře, která po celou dobu workshopu panovala, jsme se mohli otevřeně bavit o duševním zdraví ve vietnamské komunitě i z pohledu české kultury. Někteří účastníci se nebáli otevřeně sdílet své zkušenosti s terapií – někteří zmínili, že terapii například ukončili kvůli pocitu neefektivity, jiní například stále hledají vhodného terapeuta. Naši koučové z odborného prostředí na podněty aktivně reagovali a dali účastníkům cenné rady a doporučili účastníkům nevěšet hlavu a vyzkoušet více terapeutů – každý má jiný přístup a ne vždy si klient a terapeut hned „sednou“. Většina odborníků navíc nabízí slevu na první sezení nebo krátké úvodní konzultace, kde si můžete ověřit, zda vám terapeut vyhovuje. Je zásadní si zároveň uvědomit, že v České republice existuje i péče, kterou plně nebo částečně hradí zdravotní pojišťovny, což je velký rozdíl oproti Vietnamu, kde je terapie často finančně nedostupná. Konkrétní podmínky je ale samozřejmě nutné zjistit přímo u své pojišťovny.

Ukázalo se, že mnozí z nás nesdílí své psychické potíže s rodiči ani svými blízkými – a to nejen z řad Vietnamců, ale i přítomných Čechů. To naznačuje, že vnímání duševního zdraví může v některých případech být spíše mezigenerační než kulturní problém. Mnoho rodičů terapii odmítá, protože ji považují za zbytečnou nebo nevěří, že by jim mohla pomoci. Přesto jsme se shodli na tom, že i obyčejné rozhovory mohou být velmi cenné. Sdílení vlastních zkušeností, pocitů a denních starostí nám totiž může pomoci budovat bližší vztahy a vzájemné porozumění.

Pokud vás naše akce zaujala, neváhejte se přidat na některé z dalších setkání, která pro vás plánujeme. Nikdy nevíte, jak moc vám „pouhá“ diskuze s ostatními může pomoci odlehčit mysl! 🙂

Sledujte Mind Việt